Povinností a životní nezbytností každého dítěte je naučit se řeč svých rodičů. Dítě, které to nedokáže má velmi těžký život a není schopno zařadit se do normálního fungování společnosti.



Přesně stejným způsobem však lze vnímat i dospělého člověka, který zůstává po celý svůj život dítětem tohto stvoření. Tohto stvoření, které se mu přimlouvá jasnou a srozumitelnou mateřskou řečí svých zákonitostí.



Pokud však mluvíme o stvoření, nelze se samozřejmě nezmínit o jeho Tvůrci, přebývající vysoko nad svým dílem. Aby mohlo stvoření bezchybně samočinně fungovat, podřídil Tvůrce jeho chod svým dokonalým Zákonům, které jsou manifestací jeho Vůle. No a tato Vůle Tvůrce, čili Zákony univerza, představují konkrétní druh řeči, kterou jsou povinni zvládnout všechny tvory ve stvoření přebývající.

 

Ovládat tuto řeč, to znamená rozumět Zákonům univerza v jejich hmotné a duchovní rovině je tedy povinností každého člověka přesně stejně, jako je povinností dítěte naučit se řeč mateřskou.



Jak se však dítě, neschopné zvládnout mateřskou řeč nemůže plnohodnotným způsobem zapojit do života společnosti, z níž zůstává trvale vyčleněno, přesně stejně nemůže být plnohodnotným ani život člověka, neznalého fungování základních Zákonitostí univerza.



A tato neplnohodnotnost jeho bytí se projevuje prožíváním různých strastí, jako je nespokojenost, neporozumění, úzkost, nepochopení, bolest a strádání. Jde v podstatě o neschopnost dosažení čistého lidského štěstí a vnitřního míru.



Taková je žel každodenní, vnitřně i navenek prožívaná realita většiny současné populace. A na tom nemůže nic změnit ani mílovými kroky postupující materiální a technický pokrok, protože ani blahobyt, ani dostatek nemohou nikdy samy o sobě zaručit štěstí, mír a vnitřní naplnění. To totiž k lidem přichází pouze prostřednictvím poznání, pochopení a respektování duchovních a materiálních Zákonů univerza.



A tak se nám tedy na jedné straně zvedá životní úroveň s množstvím technických vymožeností, ale na druhé straně se neuvěřitelným způsobem množí bezohlednost člověka k člověku, chamtivost projevující se touhou po stále větších ziscích, nenávist obratně se skrývající za princip konkurenčního boje, zloba, nesnášenlivost, nespokojenost, selhávání vztahů v rodinách, v zaměstnání, v přátelstvích a mnoho, mnoho jiného.



Lidská neschopnost vniknout do pochopení Zákonů univerza a neochota naučit se řeč, kterou k nám srozumitelně a jasně promlouvá jejich Tvůrce utlačuje národy tisícerými způsoby. Lidé na vlastní kůži poznávají, že materiální prospěch a pravé štěstí jsou dvě naprosto rozdílné věci.



Jen se jednou zkusme zeptat lidí kolem sebe, zda jsou ve svém životě spokojení a šťastní. V naprosté většině případů nebude odpověď kladná, protože jiná ani nemůže být pokud člověk nepostavil svůj život, své myšlení a své jednání na znalosti fungování Zákonů universa.



A pokud někdo bude tvrdit, že je šťastným i přes jejich neznalost, půjde pak vždy jen o štěstí domnělé, trvající určitou kratší, nebo delší dobu, které se však musí zákonitě jednoho dne zhroutit jako dům bez pevných základů.



Ano, v naší společnosti se sice nachází množství lidí, kteří na základě vysokých příjmů a v zúženém, čistě materiálním pojetí života mluví o sobě jako o šťastných a spokojených lidech a na západ od našich hranic jsou to celé národy.



Ale může být člověk opravdu šťastný pokud ví, že kolem něho nemají mnozí ani na nejzákladnější lidské potřeby? Mohou být pravým štěstím naplněni obyvatelé ekonomicky vyspělých států, které prostřednictvím svého kapitálu uplatňují vůči ostatním národům principy tvrdého ekonomického kolonialismu? Mohou být opravdu šťastní a spokojení ti, kteří přehlížejí stále výrazněji se zvětšující propast mezi bohatými a chudými jen proto, že oni sami mají prozatím všeho dostatek?



Buďme k sobě upřímní a nazvěme takové štěstí pravým jménem. Je to sobectví! Bezohledný egoismus a chladné sobectví, kterým na sebe váže určitá skupina obyvatelstva nadmíru hmotných prostředků, daleko převyšujících nutnost zabezpečení lidsky plnohodnotného života, zatímco na druhé straně musí podobným způsobem vázány prostředky zcela logicky chybět celým skupinám lidí, kteří pak nemají téměř ani na přežití.



Ne, těmito slovy není míněna podpora komunistických ideálů, ale také nelze bezvýhradně podporovat ani společnost, vytvářející propastné rozdíly mezi jejími jednotlivými členy.



Žel podpora takových vztahů a praktik v rámci naší společnosti i ve vzájemných vztazích mezi národy je smutnou realitou dneška. A tato smutná realita je zase žalostným vysvědčením neschopnosti a neochoty poznávání Zákonů universa a stavění se proti nim.



Lidstvo nechce komunikovat se stvořením! Nechce se učit řeč, kterou se mu v jeho zákonitostech promlouvá. A tak zůstává stranou od jejich pochopení. Nicméně Zákony, fungující svým vlastním způsobem pak nevědomé lidstvo zraňují a tísní na každém kroku.



Člověk totiž odmítá přijmout s pokorou skutečnost, že i když vyrostl z dítěte v dospělého a samostatného člověka, stále zůstává dítětem stvoření. A tak, jak musí být každé dítě usměrňováno vůlí svých rodičů, která, rozprostíraje nad ním ochranná křídla, ho vede na jeho cestě životem, přesně stejně se má dát člověk vést Vůlí svého Tvůrce, který promlouvá všem tvorům řečí svých dokonalých Zákonů universa.



Jsou tedy pouze dvě možnosti. Nebo se naučit tuto řeč a stát se plnohodnotnými, jakými jsme už dávno měli být, nebo zůstat stát na samém okraji dění, jako děti neschopné naučit se mateřskou řeč. Jako děti vnitřně trpící, zraňováné a odstrkované.



Jedno známé přísloví, zvláště aktuální v dnešní době říká: Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.



Základem plnohodnotného lidského života je tedy znalost rodné řeči, v našem případě řeči Zákonitostí ve stvoření, vyjadřujících Vůli Tvůrce univerza, na základě poznání níž bychom se konečně mohli stát plnohodnotnými lidmi.



Pokud bychom však ovládali byť sto světových jazyků, bez základního pochopení mateřské řeči stvoření ve kterém žijeme bude nám to pramálo platné, protože v tom nejpodstatnějším a nejdůležitějším zůstaneme stále nevědomí. Nevědomí a tím i neschopní najít jedinou cestu k míru, štěstí a plnohodnotnému životu na zemi.



http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.