Nikdo by se neměl se závistí dívat na jiného člověka, na jeho schopnosti, nebo na jeho životní dráhu, protože bytí každého z nás je výsostně individuální. Je sice možné inspirovat se zkušenostmi jiných, avšak v první řadě je třeba hledět na svou vlastní životní cestu, v níž se naplňuje náš individuální osobní osud. Ne tedy na jiných, ale především sám na sebe by měl hledět každý z nás.



Má to totiž i hlubší význam, spočívající ve skutečnosti, že životní pouť každého člověka je jistým způsobem předurčena. Je předznamenána Zákony Stvořitele, jimiž se řídí všechny světy. No a nejvyšším uměním jaké vůbec existuje, a sice uměním správně žít, je schopnost vyciťovat směr naší životní dráhy a jednat v souladu s tím, co nám předurčily Zákony Vyšší Vůle.



Proto tedy nemáme hledět na jiných, ale především sami na sebe a na to, co je nám osobně předurčeno těmito Zákony. Pokud totiž půjdeme touto cestou, naplníme smysl vlastního, současného pozemského bytí. A to nám nemůže přinést nic jiného než štěstí, protože prostě žijeme tak, jak máme a děláme to, co dělat máme.



Toto předurčení a předznamenání naší životní cesty je ale třeba správným způsobem pochopit. Uveďme si proto příklad:



Představme si, že máme před sebou sešit s čistými listy papíru, do kterého máme za úkol něco napsat. Dáme se tedy do psaní a pomalu zachycujeme své myšlenky. Ale protože onen list papíru je absolutně čistý, čili bez jakýchkoliv řádků, brzy zjistíme, že nepíšeme úplně rovně, ale naše věty se šplhají nahoru, nebo padají dolů.



Zcela jinak je však tomu, pokud si vsuneme pod onen čistý list papíru podložku se silně zvýrazněnými řádky, které přes papír prosvítají. Když se jich pak při psaní držíme, náš text je krásný, úhledný a rovný, až je na něj radost se dívat.



Tento příklad je snad alespoň přibližnou ukázkou rozdílu mezi tím, když někdo píše do jednotlivých stránek knihy svého života jen tak beze všeho a mezi tím, kdo si dá trochu záležet a respektuje řádky předznamenány podložkou, vloženou pod listem papíru. V prvním případě je výsledkem text neúhledný a v druhém případě rovný a úhledný.



Znamená to tedy, že vždy, když se probudíme do nového dne, máme před sebou čistou, nepopsanou stránku knihy našeho života, do které v tento den určitě něco napíšeme. Pokud se budeme snažit naladit na vyšší Vůli, pokud se budeme snažit vycítit a vytušit, co pro nás připravila, pokud budeme v souladu s ní usměrňovat své kroky a rozhodnutí, budeme žít správně a jednotlivé stránky knihy našeho života budou úhledné a krásné ne jen úpravou, ale i samotným obsahem. To však nemůže mít za následek nic jiného, ​​než harmonický a šťastný život. Neboť ona Vyšší Vůle přece ví, kam se mají ubírat naše kroky a rozhodnutí, a nám stačí, abychom to vnímali, drželi se toho a všechno v našem životě bude dobré. Ba výborné!



Žel, lidé ale ve většině případů jednají úplně jinak. Píší totiž po stránkách své knihy života lehkomyslně a aniž by se starali o nějakou "podložku" s jemně předznačenými a prosvítajícími řádky. Jejich text je pak křivý, působí neharmonicky a jak se zvykne říkat "na sem tam". A takovým neharmonickým a "na sem tam" je i život lidí, kteří se nesnaží vyciťovat to, co jim bylo předurčeno Zákony vyšší Vůle. Většina z nich totiž kráčí svým životem tak, jak oni sami chtějí a v tomto smyslu jednají zcela svévolně. Mají na to sice právo, protože to patří k projevu jejich svobodné vůle a svobodného rozhodování, ale pokud uvážíme, že osobní vůle člověka nemůže být ani zdaleka tak dokonalá jako vůle Vyšší, musí tomu nutně odpovídat i výsledky. A ty výsledky vlastní lidské vůle bývají žel často velmi ubohé. Mnozí už totiž s trpkostí poznali a mnozí ještě trpce poznají, že ačkoli oni sami chtěli pro sebe jen to nejlepší co jen mohli, štěstí a harmonii jim to i tak nepřineslo.



Důvod je jednoduchý. Spočívá v nedostatečnosti a nedokonalosti lidské vůle. Ono známé "Buď Vůle Tvá" neznamená totiž nic jiného, ​​než snahu o vyciťování a naplňování již tolik zmiňované Vyšší Vůle, protože pouze na základě plnění toho, co nám právě ona předznamenává k nám může zavítat štěstí a harmonie.



Buď Vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi. Tato slova značí, že ti, kteří žijí v nebi naplnění štěstím, prožívají štěstí proto, že se naučili vědomě jednat tak, jak jim to předznamenává a předurčuje Vyšší Vůle, čehož důsledkem je jásavé štěstí.



Tato slova znamenají, že nebesa jsou plné šťastných lidí, žijících v souladu s Vyšší Vůlí a že pokud to pochopí i lidé na zemi a začnou podle toho žít, bude i na zemi tak, jako v nebi.



No a to, že lidé na zemi dnes ještě nežijí jako v nebi je způsobeno tím, že se ještě nenaučili kráčet cestami, které jim předurčila Vyšší Vůle. Že se nezajímají o její předurčení, že se jej nesnaží vyciťovat, ale naopak, dělají jen to a rozhodují se pouze tak, jak oni sami považují za dobré. No a "úspěšné výsledky" toho máme každodenně možnost vidět všude kolem sebe.



Velký je Hospodin a dokonalé jsou jeho Zákony, které v nepochopitelné všemoudrosti předurčují životní dráhu každého člověka. Zůstává ale naší vlastní povinností dokázat se naladit na to, co je nám onou Vyšší mocí předurčené a co tedy máme prostřednictvím svých činů a rozhodnutí naplňovat. Je na nás a naší svobodné vůli, zda tak učiníme, nebo ne. Zda budeme kráčet cestami Světla, které nám byly předznamenány Zákony Nejvyššího a jeho Vůlí, nebo budeme dělat pouze to, co my osobně považujeme za dobré a správné.



Je pouze na nás, zda se rozhodneme postavit svůj život na respektování Vyšší Vůle, nebo na své vlastní, malé osobní vůli. Zda se rozhodneme žít a řídit se podle slov: "Buď Vůle Tvá", nebo podle slov: "buď vůle má". Rozhodnout se můžeme jak chceme, to je čistě naší věcí, ale měli bychom vědět, že v plnění velké Vůle Hospodina se skrývá lidská velikost a v plnění naší vlastní, malé vůle se skrývá lidská malost. Je na lidech, zda se chtějí stát velkými a šťastnými, nebo malými, omezenými vlastní, osobní vůlí a tím vzdálenými od skutečného štěstí.

 

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.