Mnohé z toho, co dnes lidé dělají směřuje k úpadku. Mnohé z toho, co děláme a jak při tom postupujeme bude mít za následek neštěstí. Toto tvrzení najde jistě mnoho oponentů, argumentujících, že přece v mnoha věcech jednoznačně kráčíme dopředu. A to zejména ve vědě a technice, ba dokonce i při uplatňování některých etických a morálních norem ve společenských vztazích mezi lidmi. Tak jaká to katastrofa?



A přece je tu cosi zásadního, v čem spočívá neštěstí. Vysvětlení najdeme v Kristových slovech, jejichž nesmírně dalekosáhlý význam si dal námahu domyslet jen málokdo. Tato slova znějí: "Kdo hledá svůj život, ztratí jej! Kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne jej! "



Jelikož ale lidé jsou žel většinou povrchní a zároveň i duchovně líní, vysvětlili si tato slova sobě vlastním, pohodlným způsobem tak, aby se jich to osobně příliš netýkalo. Čili tak, že byly určeny hlavně prvním křesťanům, kteří měli být připraveni obětovat vlastní život za Krista a jeho učení.



Nicméně takové vysvětlení je velkým a povrchním omylem, protože zmíněné Ježíšova slova jsou mnohem dalekosáhlejší a mají dokonce i v naší nejaktuálnější současnosti přímý dopad na každého z nás. A ne jen na nás, ale i na nejširší, velké světové dění.



"Kdo hledá svůj život ztratí jej! Kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne jej! "



Tato slova mluví o nezbytných podmínkách pokroku a vzestupu každého jednotlivce, jakož i všech národů světa a lidstva jako celku. Tato slova v jejich prosté jednoduchosti hovoří o tom, že každý a vše, co neusiluje k Bohu musí nakonec nutně utrpět ztrátu. A to v konečném důsledku ztrátu sebe sama a svého vlastního bytí. Říkají zároveň, že jedině ten, kdo usiluje k Bohu může najít sám sebe, pravou hodnotu vlastního života a tím skutečné a trvalé štěstí.



Ano, nicotné a skrývající v sobě znamení úpadku a zkázy je všechno to, co neusiluje k Bohu. Všechno to, co nehledá Boha.



Jaké jen marné a zbytečné jsou námahy a snažení lidí, pokud nevedou k Stvořiteli a pokud nejsou konány jemu ke cti. Neboť vše, co děláme má v konečném důsledku vést k Nejvyššímu a má být konané na jeho počest. Všechny naše činy, prováděné v tomto smyslu se stávají živou modlitbou. Modlitbou činu, určenou ke cti Nejvyššímu. Jedině tímto způsobem můžeme dát a jsme schopni dát skutečnou hodnotu všemu, co vychází z lidských rukou. Jedině v tomto spočívá skutečná velikost všech lidských děl. Jedině v tomto spočívá jejich věčnost a trvanlivost. Jejich dobro a obecný prospěch.



Pokud ale tohoto není, pokud našemu úsilí chybí zásadní tah směrem vzhůru ke Stvořiteli, pokud vše co děláme neděláme jemu ke cti, skrývá se v našem jednání nezdar, neštěstí, bída, kolísání, ztráta a nakonec zhroucení. Neboť to, co nesměřuje k Světlu je již předem ztraceno. Neboť každé lidské úsilí odtržené od Stvořitele je poznamenáno neúspěchem a neštěstím. Neboť sebe zbožštění člověka a vyzdvihování vlastních lidských potřeb na to nejvyšší, co vůbec existuje a o co jediné se má člověk i celá civilizace snažit je tragickým omylem. Neboť každý, kdo hledá pouze naplnění svého vlastního života a uspokojení svých vlastních potřeb nakonec všechno ztratí. A ztratí to proto, že se to neopřelo o jedinou, trvalou a věčnou hodnotu. O Boha!



Bez Boha musíme jednou tedy zákonitě ztratit vše, o co jsme se tak velmi snažili, protože tomu chyběla ta nejzásadnější a nejvíce rozhodující opora. Ztratíme to proto, že jsme sobecky hledali jen to, co bylo dobré jen z čistě lidského hlediska pro nás samotné. Nic jiného nás nezajímalo a o nic jiného jsme se nestarali. Nectili jsme si Stvořitele, jako dárce života, který nám dal možnost existence. Jen jsme brali a mysleli vždy jen na samých sebe a svůj vlastní prospěch. Stvořitel nám byl ukraden a vše zde na zemi i v celém vesmíru mělo sloužit pouze našim vlastním potřebám.



My a zase jen my! My a naše nikdy nekončící touhy, nároky a potřeby. Nikdy jsme si nenašli čas, abychom alespoň tu a tam vzhlédli vzhůru s vděčností k Tomu, který nám to všechno umožnil. Na to jsme nikdy nepomysleli. A právě pro tuto naši rouhavou nevděčnost budeme muset všechno ztratit. Ztratíme to a spolu s tím i celý svůj život. Celé své bytí. Neboť každé bytí bez Boha je ničím a kdo se rozhodl holdovat takovému nicotnému bytí sám se nakonec propadne do nicoty.



Kdo tedy hledá pouze svůj vlastní život, pouze svůj vlastní život bez potřeby Boha a úcty k němu, ztratí jej! Pouze ten, kdo vzhlíží ke Stvořiteli, pouze ten, kdo se snaží dělat všechno, co činí ke cti Jemu, kdo zapomene sám na sebe a svou vlastní vůli a zaměří se na Stvořitele a jeho Vůli, jen ten svůj život neztratí, ale naopak, nalezne jej. Pouze díla takového člověka nabývají skutečnou hodnotu a stávají se prospěšnými všem, protože prospěch mnohého toho, co je dnes konané s pohledem odvráceným od Stvořitele je mnohokrát diskutabilní. Ba nejednou přináší v konečném důsledku více škody, než užitku.



"Kdo hledá svůj život ztratí jej! Kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne jej! "



Uvědomme si hlubokou dalekosáhlost těchto slov, v nichž se pro každého z nás skrývá buď ztráta bytí, nebo naopak, nalezení jeho pravé hodnoty a smyslu, což v konečném důsledku způsobí, že naše bytí bude moci přetrvat.



Lidé, vše vaše úsilí bez pohledu obráceného vzhůru ke Stvořiteli je ničím! Je nicotné a prázdné, i když se jakkoliv namáháte. Pokud vaše díla nejsou prodchnuty úctou ke Stvořiteli jsou ničím, i když snad vy osobně jim přikládáte velmi vysokou cenu. A proto bez úcty ke Stvořiteli jako nicotné musí dříve nebo později propadnout do nicoty a spolu s nimi i ti, kteří jim obětovali všechny své životní síly a všechno své životní snažení.



Lidé, protože jste hledali svůj život a jeho smysl v něčem jiném než v Bohu, ztratíte jej. Ztratíte jej a přijdete o něj, protože jste se po 2000 let nesnažili pochopit Kristova slova, kterými se vás před tím snažil varovat a v nichž vám ukazoval, že jen ten, kdo se vzdal vlastního sebe zbožšťění a na nejvyšší místo ve svém nitru postavil Hospodina, pouze ten může všechno získat a pouze tomu může být všechno darováno. Ostatní musí naopak všechno ztratit.



http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.