„Ó, ctihodný, můžeš mi něco říct o tvém spojení se Světlem?“ zeptal se mudrce jeho žák. A moudrý muž řekl: „Vše, co bych o tom mohl říct, budou pro lidi pouze slova. Slova, které nemohou nikdy nahradit osobní přežití. Slova, kterými se dá jen velmi těžko popsat a vyjádřit to, co člověk prožívá tehdy, když je mu dopřán dotek Světla.



Možná by se k tomu alespoň do určité míry hodily pojmy jako velikost, vznešenost, či majestát. Avšak opět pouze osobní přežití může člověku přivodit pochopení pravého smyslu těchto pojmů.



Chci proto hovořit raději o něčem jiném. A sice o tom, jak může každý sám dosáhnout podobné přežití. A pokud ho dosáhne, pak také on sám vše pochopí a pozná, a to i bez mého marného vysvětlování.



Chci tedy mluvit o cestě ke Světlu. O tom, jak lze dosáhnout přežití spojení se Světlem. Toto je totiž jeden z těch nejvyšších a nejvznešenějších cílů, který si vůbec můžeme vytyčit jako středobod celého našeho životního snažení. Je to cíl, jehož dosažení dá našemu bytí mnohem hlubší a širší rozměr. Je to něco tak obdivuhodného a zázračného, ​​jako když se slepému najednou otevřou oči.



Pokud se tedy někdo rozhodne kráčet za tímto cílem - za nalezením spojení se Světlem, musí se dát na cestu dobra, čistoty, ušlechtilosti, lidskosti a spravedlnosti. Neboť právě úsilí o dobro, čistotu, ušlechtilost, lidskost a spravedlnost je ve skutečnosti onou cestou, která jako jediná směřuje k nalezení spojení se Světlem.



Netřeba nic víc! Stačí pouze takto jednat, žít, myslet a být v tom vytrvalý. Trvale se snažit, aby se naše slova a činy, ale i naše city a myšlenky vždy zachvívali pouze v těchto hodnotách. Aby byly vždy prodchnuty pouze těmito hodnotami.



Kdo takto žije, kráčí ke Světlu! S jistotou kráčí vstříc přežití spojení se Světlem, které jednoho dne určitě nadejde.



Člověk může a má po tomto přežití toužit, ovšem s pokornou a otevřenou duší. Má žít ušlechtilý a spravedlivý život, avšak na Vůli Světla samotného má ponechat, kdy dojde k přežití spojení s ním. Čas, způsob, jako i místo tohoto přežití musí vždy zůstat vyhrazeno pouze Světlu.



Tuto skutečnost je třeba zvlášť zdůraznit hlavně proto, že člověk má tendenci chvátat a ve své netrpělivosti pak rychle překračuje hranici pokorného očekávání a stává se požadujícím.



Vůči Světlu lze však stát vždycky pouze v pokoře a nikdy ne v netrpělivém požadování. Neboť Světlo se nikdy neskloní k tomu, kdo požaduje, ale jedině k tomu, kdo trpělivě a pokorně očekává, žijíc svůj čestný a spravedlivý každodenní život.



Neboť podstatou trpělivého očekávání je pokora! Nicméně podstatou netrpělivého požadování je domýšlivost a pýcha. Ale protože jedině pokora může najít cestu ke Světlu, domýšlivost a požadování představují naopak cestu ke spojení s protipólem Světla, čili s temnotou.



A tak se nakonec ten, kdo chce rychle a s požadující netrpělivostí dospět ke Světlu spojuje s temnotou, nadšeně mu vycházející vstříc. Vnitřní přežití, které se v takovém případě dostavuje nebude přežitím spojení se Světlem, i když se to tak na první pohled bude jevit.



Ve skutečnosti však půjde o přežití spojení s temnotou, která se za Světlo pouze vydává. S temnotou, která člověku dopřeje prožívat různé vnitřní stavy, mít různé vidění, extáze a vytržení, během nichž však temnota vysává z člověka energii, váže ho na sebe, připoutává ho k sobě a strhává ho dolů. A to všechno proto, že hledání onoho člověka nebylo pravé! Neboť na základě stejnorodosti svých vnitřních pohnutek se mohl ve skutečnosti spojit pouze se stejnorodým.



Třeba se mít proto na velkém pozoru, aby člověk neupadl do područí temnoty. Aby se tak nestalo, musí poctivě a trpělivě kráčet správnou cestou. Cestou dobrého, čistého, ušlechtilého a spravedlivého života, naplněného pokornou touhou po přežití spojení se Světlem, která s hlubokou pokorou ponechává na Světle samotném, kdy, kde a jak k tomuto přežití dojde.



Toto je správná cesta! Každá netrpělivost, požadování a snaha o urychlení vedou k opaku toho, co chceme dosáhnout. Vedou ne ke Světlu, ale k temnotě. Ne ke spojení se Světlem, ale ke spojení s temnotou.



Hlídejme proto přísně své nitro, abychom se toho vyvarovali. Pokorně očekávejme, avšak v žádném případě se nestaňme netrpělivě požadující. Neboť nakonec se nám dostane pouze toho, co si na základě stejnorodosti svého nitra k sobě přitáhneme.“



http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.