Je paradoxní, že pokud někdo vybočí ze společensky tolerované míry nemravnosti a usiluje se v tomto směru o nápravu, je veřejně pranýřován a společnost v něm vidí extremistu.



K podobnému mravnostnímu paradoxu došlo nedávno na Slovensku dvakrát. Konkrétně ve spojitosti s Mariánem Kotlebou a jeho funkcí předsedy banskobystrického samosprávního kraje.



Jde o pána, který má za sebou určitou extremistickou minulost, což je nepopiratelné. A proto svého času pobouřila, a to zejména uměleckou veřejnost skutečnost, že tento pán pozastavil všechny dotace jistému divadlu z Banské Bystrice, čímž přímo ohrozil jeho existenci.



Oficiální média označila jeho krok za bezprecedentní. Za bezprecedentní pošlapání kultury a svobodné umělecké tvorby.



Médii byla prezentována fotografie herců onoho divadla, jak nesou rakev, která měla symbolizovat slovenskou kulturu. Šlo o symboliku pohřbívání kultury na Slovensku.



Na základě předchozí, extremistické minulosti pana Kotleby a tohoto jeho nejnovějšího činu byl oficiálními médii jednoznačně formulován závěr, že pravda stojí na straně utlačovaných.



Nicméně časem se přece jen ukázalo, že pravda je jiná! Že zprávy v médiích byly opět více propagandou a vědomou manipulací, jako pravdou.



Už na začátku bylo totiž minimálně zvláštní, že když se mluvilo o zastavení všech dotací a o materiální likvidaci divadla, vůbec se nemluvilo o tom, proč konkrétně k tomu došlo. No a kdo celou věc hlouběji nezkoumal, automaticky zůstal názorově poplatný oficiální verzi médií, na jejímž základě vnímal pana Kotlebu jako nekulturního hulváta.



Přiznám se, že i já sám bych setrval v této pozici, kdyby mi jednoho dne nepřišel email a v něm link s odůvodněním, proč jednal pan Kotleba tak, jak jednal. Mohl bych tento link zveřejnit, ale neudělám to, protože tímto pádem bych se já sám stal šiřitelem zvrhlosti.



Neboť za co jiného, ​​než za bezprecedentní zvrhlost lze považovat představení divadla tance, plného zcela obnažených žen. Jde o typickou, moderní, dekadentní, úpadkovou produkci, která je v současnosti, ať už ve větší nebo menší míře prezentována na divadelních jevištích celého, takzvaného civilizovaného světa.



Režiséři, scénáristé, dramaturgové a mnozí jiní, kteří jsou zainteresováni na vzniku divadelní hry berou kvůli její úspěchu v úvahu velké množství nejrozličnějších věcí, pouze jednu jedinou ne. Mravnost! A proto se staly jeviště současných divadel naší západní civilizace šiřitelem vulgarismů, nemravnosti a zvrhlosti nejhrubšího zrna. A to vše pod pláštíkem jakéhosi uměleckého novátorství a výsostně současné, novodobé divadelní formy, osvobozené od vší pruderie a od všech klišé.



A umělecká veřejnost v tichosti toleruje tuto rostoucí zvrhlost, rafinovaně se skrývající za masku kulturnosti. Kdo totiž není schopen postřehnout v těchto počinech určité vyšší umělecké záměry, je považován za jedince beznadějně kulturně zaostalého a nevzdělaného. Dokonale to připomíná známou pohádku o císařových nových šatech, ve které všichni svorně a s úctou mluví o kultuře, přičemž ale ve skutečnosti jde o zvrhlost.



A za takového stavu divadelnictví nejen na Slovensku, ale v celé Evropě musí nutně vzbuzovat odpor a nevraživost každý, kdo se odváží otevřeně zvolat: císař je nahý! To znamená ten, kdo se odváží podvodníkům, jakož i těm, kteří jsou jimi podvádění strhnout falešnou masku iluze kulturnosti, za kterou se ve skutečnosti skrývá pouze zvrhlost a nemravnost.



A já sám musím přiznat, že tímto jediným, zcela konkrétním činem u mě pan Kotleba vysoce zabodoval, ačkoliv v mnoha jiných věcech s ním nemohu souhlasit.



No a zcela nedávno se všechno znovu opakovalo. Pan Kotleba se totiž zúčastnil představení ochotnického divadla v Brezně, jehož produkci po prvním dějství zastavil. K této události, ve které oficiálně média opět svorně hájili zvrácené a úpadkové projevy takzvané „kultury“, přicházející k nám především ze západu, připojuji oficiální vyjádření banskobystrického kraje. V něm je jasně zodpovězena otázka, proč k tomu došlo:



„Divadelní vystoupení Kováři v podání Divadelního souboru Jana Chalupku z Brezna jsme si objednali jako doprovodný kulturní program při oceňování nejlepších učitelů kraje. Šlo o slavnostní událost, kterou jsme chtěli vyzvednout město Brezno a jeho divadelní soubor. Představení Kováři jsme vybrali na základě doporučení divadelního souboru.



V představení se od počátku používaly krajně expresivní výrazy jako „nakopat r ...“, „rozbít hubu“, nebo „k ...“. Frekvence těchto výrazů se stupňovala až do stavu, kdy se začalo mluvit o „srbských h ...“ a „slovanských l ...“. V této chvíli se předseda BBSK Marian Kotleba i vzhledem na reakce publika rozhodl představení ukončit. Jsme přesvědčeni, že pokud by se v této hře vzpomínali např. „Židovské h ...“, nebo „cikánské l ...“, tak by ti, kteří jsou dnes rozhodnutím předsedy BBSK pobouřeni, žádali toto představení zrušit jako první. V souvislosti s výroky, které v představení zazněly, zvažujeme podání trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení. "



Zároveň připojuji i vyjádření slovenského básníka a překladatele Teodora Křižku:



„Sám do slovenských divadel nechodím už téměř dvacet let. Ne proto, že bych si nevážil mistrovství slovenských herců. Nevážím si je jako profesionály proto, že se nevzpírají úpadku, jak se uměli vzepřít komunismu. Mnohokrát jsem měl nutkání uprostřed představení vstát a vykřiknout: Hnus! Nemám však v sobě tu kuráž. Stydím se za ně. Proto vítám, že se našel politik, který konečně řekl to, co neřekl ani jeden ministr kultury od listopadu 89, ať už za VPN, HZDS, SDKÚ nebo Směr. Tedy ani Snopko, ani Hudec, ani Slobodník, ani Krajcer, ani Chmel, ani Maďarič.“



Co dodat na závěr? Snad jen tolik, že pokud půjdete nejblíže do divadla a pod pláštíkem kvazi umění se tam najednou na vás začne valit nízkost, vulgarita a zvrhlost, zkuste se zamyslet nad tím, zda je to správné mlčky a odevzdaně snášet v domnění, že to tak musí být, nebo zda by nebylo lidské důstojnosti mnohem hodnější vzepřít se proti tomu. Třeba demonstrativním odchodem z představení.



Zkusme se totiž zamyslet nad tím, zda je správné tolerování nemravnosti a zvrhlosti pod jakoukoliv záminkou a zda je opravdu extremismem a nekulturností postavit se proti projevům nízkosti, které právě kvůli našemu přizpůsobování se stále více bují.



Je totiž neuvěřitelným paradoxem, že žijeme ve společnosti, která oficiálně hájí nízkost a která naopak považuje hájení mravnosti za nekulturnost.



PS. Všimněte si zajímavou symboliku, skrývající se za obrazem, na kterém nesou herci divadla tance z Banské Bystrice na svých ramenou rakev. Rakev má podle jejich názoru symbolizovat to, jak pan Kotleba pohřbívá současné slovenské umění.



Ve skutečnosti je to však všechno úplně naopak! Tato symbolika je dokonalým vyjádřením toho, jak právě současné divadelnictví svým příklonem k zvrhlosti a nemravnosti pohřbívá slovenskou kulturu.