Stvořitel univerza byl tak velkorysý, že nám daroval svobodnou vůli. Pouze na člověku samotném tedy záleží, jestli vůbec pochopí tuto Jeho velikost. Na člověku záleží, zda bude usilovat k Bohu, jako ke zdroji všeho dobra a zda se vynasnaží poznávat Jeho Zákony, které ve stvoření vládnou. A nejen poznávat, ale podle nich i žít.



Vše tedy spočívá bezvýhradně pouze na naší svobodné vůli. Vše, tedy i naše lhostejnost vůči Jeho velkorysosti i vůči Jeho Zákonům. I naše nevděčnost vůči mnoha milostem, kterých se nám každodenně dostává.



Ale pozor, má to přece jen jeden háček! S velkorysostí daru svobodné vůle je spojena odpovědnost! Osobní odpovědnost za to, co konáme! Za všechny naše činy, slova, ale i myšlenky a city budeme totiž bráni k odpovědnosti.



A sice celkem konkrétně Zákonem zpětného účinku! Ten byl Stvořitelem vložen do chodu univerza proto, aby se právě prostřednictvím něj naplňovala Jeho dokonalá Spravedlnost. Fungování tohoto Zákona lze vyjádřit slovy: Co kdo zaseje, to také sklidí!



Kdo tedy ze své svobodné vůle koná zlo, kdo se zaměřuje na nesprávné, kdo je lhostejný k vyšším pravdám, tomu se přesně totéž vrátí zpět. Vrátí se mu jím samým zaseto zlo, nepochopení a vnitřní nenaplnění. Kvůli našemu konání zla se nám bude tedy neustále navracet pouze zlo, až nakonec ono zlo takovýmto způsobem zničí samo sebe, jako i všech, kteří jsou s ním jakýmkoli způsobem spojení.



Kdo se však snaží o dobro, spravedlnost a čestnost, kdo se snaží poznávat Zákony Nejvyššího a podle nich i žít, k tomu se bude dobro a spravedlnost vracet a ten bude směřovat ke štěstí. Tímto způsobem budou nakonec všichni, dobro jednající lidé povzneseni do netušených výšek.



Odpovědnost za to, co konáme z naší svobodné vůle nás tedy prostřednictvím Zákona zpětného účinku v konečném důsledku buď zničí, nebo povznese. Svobodná vůle nebude člověku Stvořitelem nikdy odňata, i kdyby její nezodpovědné zneužití mělo pro něj znamenat záhubu.



V tomto stvoření totiž platí, že Láska Nejvyššího je neoddělitelně spojena s jeho Spravedlností. A nerozlučná vazba Lásky a Spravedlnosti se svým způsobem promítá i do vztahu mezi naší svobodnou vůlí a odpovědností.



Na jedné straně máme tedy svobodnou vůli, avšak na druhé straně neseme odpovědnost za všechno, co ze své svobodné vůle jednáme. Jsme plně zodpovědní i za sebenepatrnější cit, myšlenku, slovo, nebo čin.



Skutečná pravda o Stvořiteli je pravdou o neoddělitelnosti působení jeho Lásky a Spravedlnosti! Jeho Láska se promítá do daru svobodné vůle a jeho Spravedlnost do odpovědnosti za své rozhodování ve svobodné vůli. Stvořitel není tedy vůbec nějaký všechno odpouštějící dobrák. V jeho stvoření si nelze dělat cokoli. Neboť ačkoli i člověk má svobodnou vůli, nikdy nemůže uniknout odpovědnosti s ní spojenou.



Nicméně tato odpovědnost se může, ale i nemusí projevit okamžitě, v tomto našem konkrétním, současném pozemském životě. Vždyť nakonec určitě všichni známe lidi, kteří konají zlo a daří se jim velmi dobře.



To ale v žádném případě neznamená, že byly natrvalo zbaveni odpovědnosti za své činy a že jí snad mohou nějakým způsobem uniknout.



Boží mlýny melou totiž pomalu, ale jistě! Plný díl odpovědnosti každého člověka za jeho vlastní činy ho zastihne buď ještě v tomto, současném životě, buď po jeho pozemské smrti, protože smrtí život nekončí, nebo v jeho dalším pozemském bytí, protože ve stvoření existuje zákonitost opětovného hmotného zrození. A často k podobnému zrození dochází pouze proto, abychom byli podrobeni odpovědnosti za naše předchozí, špatné činy.



Není tedy žádná náhoda, když se někdo narodí postižený, nemocný, v hmotném nedostatku a podobně. Není také náhoda, když se někdo narodí jako hladovějící dítě v Africe, což však neznamená, že těmto lidem není třeba pomáhat a co nejvíce se jim vynasnažit zmírnit jejich těžký osud.



Ke komplexní pomoci pro takto postiženého člověka však náleží i poznání o fungování dokonalé Boží Spravedlnosti. V jejích účincích musí každý z nás pokorně přijmout to, co mu sám život v spravedlivé odplatě přináší. Musí to přijmout jako žeň své vlastní setby a musí se se vší silou upnout už k jen dobru, aby ve své vzdálené, ale i blízké budoucnosti mohl už jen dobro sklízet.



http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š